Menu
Pamětihodnosti města
Althanský palác - 
dříve nám. Kosmonautů č. 3, dnes Horní náměstí. Jednoposchoďový palác se sloupovou síní v přízemí a dvěma dvorními křídly.
Vystavěn byl kolem roku 1607 na místě 2 až 3 městských domů. Vrcholně barokní architekturu reprezentuje zejména hlavní průčelí ukončené atikou a členěné vysokém řádem korintských pilastrů. V domě byl v letech 1631 až 1632 ubytován Valdštejn a zastihlo jej zde jmenování generalissimem císařských vojsk.
Horní městská brána - nám. Svobody č. 16. 
Zbytek gotické městské věže s bránou byl pojat do příčného křídla dnešního dvoupatrového domu, který má se zbytkem věže společnou mansardovou střechu a vyznačuje se empírovým sloupovým portálem.
Brána byla odstraněna v roce 1853, kdy byla u jejího boku proražena hradba a zřízena tam nová cesta na Prahu. Z brány se zachoval gotický kamenný portál s dobře viditelnou částí, kam zapadal padací most přes městský příkop
Podzemí - je tvořeno bývalými sklepy měšťanských domů. 
Chodby jsou tesány ve skále až čtyři patra pod sebou.
Jejich vzájemné propojení vytváří spletitý labyrint. Pozoruhodný je systém větracích komínů a odvodňovací systém. Velký je také počet podzemních studní. Chodby sloužily pro ukládání zemědělských produktů, hlavně ovoce a vína a v době ohrožení města mohly sloužit také k obranným účelům.
Ukázková část chodeb je přístupna veřejnosti, vchod je na Slepičím trhu a je dlouhá asi kilometr
Rotunda sv. Kateřiny byla postavena v první polovině 11. století,
jako součást Břetislavova hradu, jehož je dnes jediným pozůstatkem. Sloužila jako knížecí a zároveň jako velkofarní kostel.
Na další osud rotundy měly vliv následující události: V roce 1128 vyvrcholily rozpory mezi vládnoucími Přemyslovci a český kníže Soběslav nechal znojemského údělného knížete Konráda II. zatknout a uvěznit. Avšak již v roce 1134 Soběslav Konráda s ohledem na potřeby své mezinárodní politiky propustil, opět jej uvedl do Znojma a sjednal mu sňatek s Marií, dcerou srbského krále Uroše a sestrou manželky uherského krále Bély, s nimiž uzavřel spojenecký spolek. V souvislosti se svou svatbou pak dal Konrád II. rotundu zaklenout kopulí a vnitřní stěny nechal vyzdobit malbami, jak dosvědčuje nápis vyrytý do omítky.
Tyto románské fresky mají obsahově dvě části. První z nich je církevní, druhá je světská a zobrazuje naši nejstarší pověst o povolání Přemysla Oráče na stolec knížecí. Zajímavé jsou především scény Libušina poselství a Přemysla Oráče u pluhu s volským spřežením. Románští umělci neopomenuli zdůraznit ani do země zatknutou otku, která vyrostla v kvetoucí strom, na němž jsou zavěšeny lýkové střevíce a brašna. Obsahem dalších fresek jsou postavy jednotlivých Přemyslovských panovníků. V našich zemích jsou to nejstarší malby s historickým obsahem. Mimo to mají fresky i svůj důležitý státoprávní význam. S vývojem města Znojma ztratila rotunda později význam velkofarního kostela a stala se jen kaplí královskou. Po prodeji hradu v r. 1710 začala kaple pustnout. Postupně sloužila jako skladiště, vepřín, hostinec a dílna. Fresky byly značně porušeny. K jejich prvnímu restaurování podle tehdy platných zásad došlo v roce 1893. Další zásadní restaurace maleb byly provedeny po druhé světové válce restaurátorem Fr. Fišerem, který je dokončil v roce 1949. Od té doby byly fresky restaurovány ještě několikrát. Za národní kulturní památku byla rotunda prohlášena v roce 1962.
Pravoslavná kaple sv. Václava - Mikulášské nám.
Dvouposchoďová kaple s pětibokým závěrem a ochozem je situována v blízkosti kostela sv. Mikuláše při městských hradbách. Dolní kaple, zasvěcená sv. Martinu, je zaklenuta valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi a zalomenými čely. Ochoz i zdivo horní kaple, která je zaklenuta bohatou krouženou klenbou, nesou opěrné pilíře, mezi nimiž jsou umístěna lomená gotická okna osvětlující horní i dolní část prostoru.
průnicích žeber a na některých plochách klenby horní kaple jsou umístěny figurální reliéfy světců. Průčelí stavby je na vrcholu zakončeno osmibokou věžičkou, jejíž přečnívající část nese konsola. Kaple získala svoji dnešní podobu v roce 1521, kdy byla spodní část opravena a horní část nově postavena. V sousedství kaple stával románský karner, z nějž je dosud zachován podstatný zlomek dolní části, ukrytý pod terénem před vstupem do objektu.
Svými typickými formami i úpravami reprezentuje 
výstavbu měšťanských domů v 16. stol. Hlavní budova s rozlehlým gotickorenesančním mázhausem zaklenutým do středních kamenných pilířů a bohatou sklípkovou klenbou v prvním patře vznikla před rokem 1549. Ve třetí čtvrtině 16. stol. byla rozšířena renesanční přestavbou o nové zaklenuté prostory a dřevěné trámové stropy v horních podlažích. Současně bylo upraveno i hlavní průčelí s uplatněním motivů delfínů na atice. Dnes jsou v domě výstavní galerijní síně Jihomoravského muzea ve Znojmě.
Dominikánský klášter - Dolní Česká č. 1. 
Ze středověkého kláštera, založeného počátkem 13. stol., se zachovala tři křídla ambitu s kapitulní síní a základy několika dalších budov.
Zvláště cenná je gotická křížová chodba z 90. let 15. stol. O nejstarším období kláštera není mnoho zpráv, neboť klášter v roce 1400 vyhořel a spolu s ním byl zničen i klášterní archiv. Po období hospodářského rozkvětu v 16. stol. nastal brzy hospodářský úpadek, umocněný několikerým pleněním Švédů. V roce 1650 byl klášter částečně restaurován. Avšak svoji dnešní podobu získal v období vrcholného baroka ve dvacátých letech 17. stol., kdy byl radikálně přestavěn italským stavitelem Domenikem Angelim.
Kostel sv. Michala - Jezuitské nám. 
Původně románský kostel, uváděný již v listině z roku 1226. Podle tradice je však mnohem starší. Vznikl na nejvyšším bodě starého města a v jeho dějinách, zejména v dobách prvního konstituování ale i později, sehrával důležitou roli.
Byl přestavován goticky, potom barokně. Pozdně gotický presbytář o třech polích bohaté síťové klenby byl postaven v letech 1452 až 1508. Období po zřícení věže v roce 1642 a následném poškození kostela dalo vzniknout dnešnímu baroknímu kostelnímu trojlodí, dokončeného v roce 1667. Novostavba věže byla provedena jako samostatná stavba stojící opodál kostela v roce 1694, ale už roku 1833 musela být znovu přestavěna. V 16. stol. zde byl ustanoven luteránský farář. V roce 1628 dostali kostel jezuité, kteří jej drželi až do zrušení řádu v r. 1773, kdy se stal filiálním kostelem sv. Kříže.
Pátá brána, Karolinina, byla proražena dodatečně v roce 1824.
Na severní, východní a jižní straně města, kde terén přecházel do roviny, byly až tři pásma hradebních zdí, zesílené vodními příkopy a mohutnými kulatými či hranatými věžemi. Když opevnění s vývojem válečného umění ztratilo na významu, byly v první polovině minulého století na místě vnějšího zasypaného hradebního příkopu vysázeny městské parky, které obepínají skoro polovinu města. K obraně jeho západní části nad srázem k řece Dyji postačovala jedna mohutná a vysoká zeď s četnými věžemi. Hradby byly v posledních letech rekonstruovány. Vlkova věž v Kollárově ulici je jedinou dodnes dochovanou krytou hradební věží. Stála u Dolní městské brány.